ManchesteR UniteD

 

Tak skončila první část dějin jednoho z nejslavnějších klubů světa. V sezóně 1909/1910 přišel zlom díky stěhování na nový stadion, nyní již téměř legendární Old Trafford - Divadlo snů. První zápas zde United prohráli s Liverpoolem 3-4, ale tribuny úspěšně pojaly až 80 000 diváků. United byli korunováni podruhé šampiony ligy poté, co odehráli první sezonu celou na Old Traffordu - 1910/1911. Titul získali až v posledním kole poté, co deklasovali Sunderland 5- 1.

 

Poté nastalo několik slabých let. V jedné sezóně se Manchester vyhnul sestupu jen těsně, pak přišla první světová válka a fotbal se dostal na okraj zájmu. Po válce Manchester pokračoval v nevýrazných výsledcích až roku 1922 spadl do nižší soutěže, když ze 42 zápasů vyhrál pouze osm. Zpět do Division One se vrátil až po sezóně 1924-25.

 

V letech 1926-1933 se střídaly úsěchy a neúspěchy. Roky 1933- 1934 byly pro fanoušky United děsivé. Týmu hrozil sestup do třetí divize, přičemž se zachránil až v posledním kole. V tom samém roce městský rival Manchester City vyhrál FA Cup a jeho barvy hájil jistý muž jménem Matt Busby... Ročník 1935/1936 přinesl pro klub první trofej v tomto desetiletí - vítězství v Second Division a tedy i postup do ligy první. Avšak jen deset vítezství na kontě vrátilo tým zpět do nižší soutěže. City tehdy oslavovalo vítězství v lize.

 

Brzy poté přišla druhá světová válka... Navzdory absenci ligového fotbalu byl Old Trafford stále v centru pozornosti. 11. března 1941 byl stadion během německé invaze zbombardovaný. Byla zničena hlavní plocha, šatny a kanceláře. Byl to zničující útok, ale už několik let poté zavládl v týmu optimismus.

 

Ten přišel s mužem, jehož jméno je Matt Busby. Matt Busby se dokázal stát pravděpodobně nejdůležitějším mužem celé historie Manchesteru United. Busby, bývalý hráč dvou největších rivalů United - Manchesteru City a Liverpoolu - přišel do United jako manažer a podepsal pětiletý kontrakt. Sám tehdy ani netušil, že u týmu stráví čtvrt století. Neztrácel čas a provedl rozsáhlé změny. Založil také "Slavnou pětku", kterou tvořilo pět útočníků - Jimmy Delaney, Stan Pearson, Jack Rouley, Charlie Mitten a Johnny Morris. V roce 1947 obsadili v lize druhé místo za Liverpoolem, což bylo prvním dokladem Busbyho bezchybné práce - bylo to nejlepší umístění klubu za posledních 36 let. Busbyho mix mladých místních chlapců integrovaných hráčů získal významnou trofej hned v dalším ročníku. Ve finále FA Cupu 1948 porazil Blackpool legendárního Stanleyho Matthewse. Busbyho cílem bylo vítězství v lize. Během pěti let byli čtyřikrát druzí a jednou třetí.

 

Jak platí, vše dobré jednou koční a to platí i zde. Po neshodách v kabině se rozpadl tým, který vyhrál ve čtyřicátémosmém FA Cup. Ale Busbyho plán podporovat mladíky se vydařil. Busby Babes jak se jim říkalo vyhráli konečně ligu v roce 1951/52. Další vítezství v nejvyšší soutěži přišla v letech 1955/56 a 56/57. V týmu figurovali mladí hráči jako Roger Byrne, Eddie Colman, Mark Jones nebo David Pegg. Jeden zápas, který ukončil novou éru Busby Babes, byl výjimečný. Byl to zápas proti londýnskému Arsenalu na Highbury 1. února 1958, před hledištěm, v němž bylo 63 578 lidí. Red Devils porazili The Gunners v devítigólovém thrilleru 5-4.

 

Zápas, který byl pasován na nejlepší v historii United odehraný na anglické půdě, byl zároveň posledním zápasem tehdejšího Manchesteru United. Z Highbury Babes odletěli do evropy, kde se střetli v odvetě s Červenou hvězdou Bělehrad. Opět vyhráli 5-4, tentokrát celkovým skóre. Cestou domů však oslavy přerušila tragédie. Letadlo doplňovalo palivo v Mnichově a při opětovném vzlétnutí se stroj zřítil k zemi. Při tragédii zemřelo 22 lidí včetně sedmi hráčů - zemřel Byrne, Colman, Jones, Pegg, Taylor, Geoff Bent a Liam Whelan. Duncan Edwards podlehl zraněním o 15 dní později. Klub, město Manchester a anglický fotbal zahalilo dlouhé období smutku a zdálo se nemožným, že se United z katastrofy ještě vzpamatují.

 

Ale už v roce 1958 se mužstvo vedené geniálním Busbym dostalo do Wembley ve finále FA Cupu. V následující sezóně byli druzí v lize. Matt Busby začal budovat nový tým. Mnichovská tragédie obrala Manchester i světový fotbal o několik nejlepších hráčů tehdejší éry a Matt Busby tak musel začít téměř od začátku. Trágedii přežili například tito hráči - Dennis Viollet, Bill Foulkes nebo Bobby Charlton (který je dnes považován za nejlepšího anglického fotbalistku historie). Foulkes i Charlton dokázali vstřelit rekordní počet gólů jak v Manchesteru tak v anglické reprezentaci. V týmu figuroval také Denis Law, který po rekordní sumě 115 000 liber přestoupil z Turína. V letech 1962/63 se tým dostal do Wembley a ve finále FA Cupu porazilo nově sestavené mužstvo Matta Busbyho Leicester City 3-1, přičemž dva góly vstřelil Dennis Law.

 

Následující sezóna byla důležitou hlavně proto , že se k týmu připojil George Best, mladý muž z Belfastu, který se později stal první fotbalovou superhvězdou. Best byl nejlepší podle jména i od přírody. Jeho neuvěřitelné schopnosti, rychlost a kontrola vedení míče způsobovaly bezmocnost u protihráčů. Tím se stal populární u mužské části publika, zatímco jeho vzhled filmové hvězdy učaroval té ženské. V ročníku 1964/1965 se tým díky hvězdnému triu Best - Law - Charlton dostal do závratných výšin. Vyhráli ligu (jen díky skóre porazili druhý Leeds), dosáhli semifinále PMEZ i FA Cupu. Law se stal fotbalistou roku. Hibernians, FK Sarajevo, Gornik Zabrze a Real Madrid byli vyřazeni na cestě Ďáblů až do finále PMEZ ve Wembley. Zde narazili na Benfiku Lisabon, která odala heroický výkon, po výsledku 1-1 z normální hrací doby šel zápas do prodloužení, kterému už naplno kralovali Best, Kidd a Charlton. Každý z nich jednou skóroval a United nakonec Benfiku rozstříleli 4-1. Pohár mistrů evropských zemí nakonec poprvé putoval na Old Trafford. Jen 10 let poté co Matt Busby přišel o svůj tým snů dokázal nemožné. Nedlouho poté byl uveden do rytířského řádu.

 

V další sezoně již skončili evropští mistři až jedenáctí, vypadli z FA Cupu, Evropského poháru a prohráli i finále mistrovství světa klubů. Navzdory poklesu formy na konci dekáfy, fanoušci United museli být spokojeni. Po všech těch úspěších, které s týmem dosáhl, bylo po oznámení sira Matta Busbyho, že odchází z pozice hlavního manažera jen málo těch, kteří jeho rozhodnutí přivátali. Po odchodu legendárního manažera se na lavičce vystřídalo několik trenérů, jejichž úloha nebyla vůbec jednoduchá, a plnili ji s větší či menší úspěšností. S klubem to šlo z kopce do kopce. George Best nyní místo předvádění fotbalového umění spíše plnil stránky bulvárních časopisů, Denis Law se dokonce dostal na transferovou listinu. Týmu chyběla potřebná stabilita.

 

Ta přišla až o mnoho let později s druhou legendou na postu manažera - Alexem Fergusonem.Jeho počátky nebyly nijak závratné - v sezoně 1986/1987 a 87/89 skončili Red Devils jedenáctí. Poté se však dostavili první náznaky nadcházejících úspěchů, když byli druzí za (jak jinak) Liverpoolem. Na úsvytu devadesátých let začal Ferguson sbírat první trofeje (dnes jich má 25). Přišel první FA Cup, který vypadal jako ojedinělý úsěch a pravděpodobně Fergiemu zachránil místo po další nepříliš vyvedené sezoně.Pak se ale dokázali dostat do finále Poháru vítězů pohárů, kde narazili na Barcelonu. Vyhráli 2-1. 23 let po předchozím evropském triumfu.

 

V prosinci 1992 přišel na Old Trafford Francouz - Eric Cantona. A právě on přinesl ten malý kousek kouzla, který United chyběl. Okamžitě pomohl Devils získat první ligový titul po 26 letech. V následující sezóně získal klub historické Double (liga a FA Cup), Cantona získal dres magickým číslem sedm. A číslo jedna dostal Peter Schmeichel, bezpochyby nejlepší brankář, který kdy na Old Trafford působil. Francouzský kapitán byl vzorem pro mladé hráče jako byli Gary Neville nebo David Beckham. V květnu 1997 pomohl týmu ke čtvrtému titulu v Premier League v tomto desetiletí. Byl to však jeho poslední, protože se překvapivě rozhodl pověsit kopačky na hřebík. Snad šokem z Cantonova odchodu zůstali v nadcházející sezóně United bez trofeje.

 

Zranění hráčů jako Ryan Giggs nebo Roy Keane byla typická pro pokles formy celého týmu. Hlavně Giggsova přítomnost na hřišti byla velmi důležitá, což se projevilo třeba ve semifinále FA Cupu v sezóně 1997/1998. Tehdy proti Arsenalu vstřelil Giggsy gól desetiletí.Samostatným průnikem přes celé hřiště a bezchybným zakončením nechal obránce The Gunners stát v němém úžasu. Finále United vyhráli a zajistili si tak Double.

 

Nejúspěšnější sezónu v celé dosavadní historii završili epochálním utkáním ve finále Ligy Mistrů proti Bayernu Mnichov.Němci šli do vedení v šesté minutě zápasu a poté zbytek normální hrací doby bránili úporným typicky německým stylem. V nastavení však United předvedli jeden z nejúchvatnějších zvratů fotbalové historie. Dva rohové kopy - jeden zakončen Sheringhamovou střelou druhý střídajícím žolíkem Olem Gunnarem Solskjaerem - skončili v brance a United slavili vítězství. A zisk Trebleu.Alex Ferguson byl pasován na rytíře a jeho svěřenci a fanoušci po celém světě zažívali neuvěřitelné chvíle. Zvláště když United Treble změnili na Quadrupple, když zvítězili v Interkontinentálním poháru nad brazilským Palmeiras.

 

Oficiálně se tak na konci milénia největší klub stal i nejlepším. Po nejúspěšnější sezóně přišlo na řadu přebudování týmu. Z týmu postupně odešli hráči jako Peter Schmeichel, Denis Irwin, Ronny Johnsen, David Beckham, Nicky Butt, Andy Cole, Teddy Sheringham, Jaap Stam, Dwight Yorke a v roku 2005 aj Phillip Neville a Roy Keane. Na místo nich přišli Ruud van Nistelrooy, Rio Ferdinand, Cristiano Ronaldo, Gabriel Heinze, Wayne Rooney, Edwin van der Sar, Park Ji-Sung a začátkem roku 2006 Nemanja Vidic a Patrice Evra.

 

V sezóně 1999/2000 se United podařilo získat ligový titul potřetí v řadě a stali se tak teprve čtvrtým týmem v historii, který to dokázal. Na další titul si museli počkat do sezóny 2002/2003, byl to osmý titul v jedenácti letech, bohužel dodnes poslední. Pro fanoušky přišly krušné časy. Manchesteru se delší dobu příliš nevede, navíc se nedávno dostal do rukou Američana Malcolma Glazera. Přes kruté protesty fanoušků i některých hráčů nyní tento muž vlastní většinu akcií a mám tak tým plně pod kontrolou. Rok 2005 mimo tuto událost poznačilo více tragických událostí - odchod dlouholetého kapitána Roye Keana, smrt legendárního George Besta a neúspěch v Lize Mistrů kde ve zdánlivě jednoduché skupině (Villareal, Lille a Benfika) skončil na zahanbujícím posledním místě. Fanouškům nezbývá jen doufat, že smůla v poslední době klub provázející brzy zmizí. Nyní se mohou utěšovat hlavně trofejí z Carling Cupu - první trofejí ve dvou sezónách.

 

Klubové barvy: červená-bílá-černá  

 

 

1. První logo Manchesteru United které už používal Newton Heath, které se používalo až do 70. let. Na logu jsou dobře vidět dva lvy, jeden bílý a druhý červený, jejichž barvy symbolizovali barvu klubu. 2. Druhé logo se používalo v 60. letech hlavně jako reklama. Vídíte že opravdu značně změnilo svůj vzhled tak, že se větší částí podobá tomu současnému. 3. Třetí logo se používalo v letech 1973-1998. Tučné pruhy ve středu loga vystřídal maskot klubu, ďábel. Od té doby se MUFC říká Red Devil neboli Rudí Ďáblové. 4. Poslední čtvrté logo vzniklo v roce 1998. Zmizel nápis Football Club a do spodní části se přesunul nápis United. Logo mírně vylepšené červenou výplní kolem lodě.